Perský koberec má v Česku pověst věci po babičce. Těžký, tmavě vínový, přes celý pokoj a nejlépe ještě s běhounem na chodbě. Kdo si ale dnes otevře nabídku obchodu s orientálními koberci, najde tam šedobéžové Zieglery, téměř jednobarevné Gabbehy a vintage kusy v odstínech, které by jako „orientální“ nikdo netipoval.
Je to jedna z mála věcí v bytě, která zestárne do krásy. Ručně vázaný kus z kvalitní vlny vydrží desítky let a po vyčištění vypadá lépe než po pěti letech chození. Strojově tkaný koberec z polypropylenu má za stejnou dobu sešlapanou cestu mezi gaučem a dveřmi.
Proč funguje i v minimalistickém bytě
Bílé stěny, dubová podlaha, šedá pohovka. V takovém pokoji chybí jedna věc, a to něco, co není v katalogu. Ručně vázaný perský koberec tuhle roli zastane, protože jeho vzor vznikal v ruce a ne v grafickém programu. V ploše proto nic nesedí přesně na milimetr.
Pro moderní interiéry se hodí typy s tlumenou paletou. Ziegler a Chubi mají velký ornament v béžové, šedé a starorůžové, Gabbeh z jižního Íránu je téměř jednobarevný s jemným geometrickým motivem. Kdo chce naopak výrazný akcent, sáhne po Nainu s modrou nebo po hedvábném Qomu, který podle světla mění odstín.
Pravidlo pro kombinování je jednoduché: čím výraznější koberec, tím jednodušší nábytek nad ním. Vzorovaná pohovka a vzorovaný koberec se bijí a místnost pak působí neklidně, i když je každý kus sám o sobě krásný.
Jak poznat ručně vázaný kus
Otočte koberec. U ručně vázaného je vzor na rubu stejně čitelný jako na líci a jednotlivé uzly jsou vidět jako drobná mřížka. Strojový koberec má na rubu textilní podklad a často i nalepenou síťku, vzor tam rozeznáte matně.
Druhým znakem je nepravidelnost. Ručně vázaný kus nemá úplně rovné hrany a v barvě bývají pásy, kde tkadlena navázala vlnu z jiné šarže. Tomu se říká abraš a není to vada; právě tato drobná nedokonalost odlišuje koberec od potisku.
Hustota vazby se udává v uzlech na metr čtvereční a u jemných perských typů se počítá ve stovkách tisíc. Jemnější vazba znamená ostřejší kresbu a delší životnost, hrubší je levnější a snese víc provozu. Sto let staré kusy v dobrém stavu bývají dražší než nové, což je u nábytku situace, která jinde nenastává.
Rozměr a umístění rozhodují víc než vzor
Nejčastější chybou je malý koberec. Pod konferenčním stolkem vypadá jako podložka a pokoj vizuálně rozdrobí. Pro obývací pokoj platí, že koberec má být natolik velký, aby na něm stály předními nohami všechny sedačky, obvykle tedy od rozměru 200 × 300 cm.
V ložnici se osvědčí jeden velký kus pod polovinou postele, anebo dva běhouny po stranách. V jídelně musí koberec přesahovat stůl o šedesát centimetrů na každou stranu, jinak židle při odsunutí sjede z hrany.
Než člověk za jeden kus vydá desítky tisíc, vyplatí se ho vidět doma. Pražská prodejna buchara.cz v Londýnské ulici má přes tři tisíce koberců skladem a vybraný kus přiveze k vyzkoušení přímo do interiéru, což u barvy a rozměru vyřeší většinu pochybností za jedno odpoledne.
Údržba, kterou koberec potřebuje
Vysávejte bez rotačního kartáče, ve směru vlasu, jednou týdně. Rotační kartáč trhá vlnu a při opakovaném používání vlas rozčechrá natrvalo. Jednou za dva roky pomůže koberec vyklepat venku, protože prach se drží u základny vlasu, kam vysavač nedosáhne.
Skvrny se řeší hned a zvenku dovnitř, vlažnou vodou bez saponátů. Vlna má vlastní tuk, který ji chrání, a agresivní čistič ho odstraní i s částí barvy. U větších nehod je lepší zaplatit profesionální čištění; Buchara ho nabízí včetně opravy roztřepených krajů a dotkání poškozených míst.
Otáčejte koberec dvakrát ročně o sto osmdesát stupňů. Slunce vlnu vybledne nerovnoměrně a provoz sešlape cestu mezi dveřmi a gaučem. Kdo koberec otáčí, má po deseti letech kus, který vypadá pořád stejně.
